Přidat názor k článku Jak se rodí na Spálence – tentokrát podruhé

Už od začátku článku mě napadá, že autorka je upnutá na v podstatě nepodstatné věci a že má utkvělé představy, které tak nějak vyjímají část reality. Že si žije v jakémsi svém omezeném zaslepeném světě. To že ostatní kolem sebe tak nějak nezohledňuje, že před tím má oči zavřené (snad ze strachu, snad z nepokory), to neznamená, že ji to nemůže ovlivnit a zasáhnout do života. Zákonitě jednou tudíž u ní musí přijít situace, kdy bude vyvedena ze svých utkvělých představ a všechno se jí zhroutí jako domeček z karet. Bude jí sděleno: tvoje prozatímní představy nebyly ta pravá ucelená pravda.

Kdyby k tomu odextrémnění pohledu na svět dospěla otevřením se vůči tomu všemu kolem, tak by to bylo fajn. Zatím teda ale to má podle mě u autorky směr do držkopádu. Můžu se samozřejmě mýlit. Ale osvíceně na mě opravdu článek nezapůsobil, spíš jen jako další nezralý z řady.