Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Ivo, díky za kompliment. Ale nemyslím opravdu, že by to bylo nutné. Prostě dělám to, co považuju za správné. Konec konců, kdo by se postaral o mého syna, když ne já. Mimochodem, asi došlo k malé mýlce ... v mém případě se zatím nejedná o střídavou péči po rozvodu. Rozvod zatím neproběhl, neboť naše skvělé soudy už půl roku řeší otázku péče. A taky si nemyslím, že by manželka trpěla nedostatkem citu. Právě naopak. Na jedné straně reaguje přehnaně starostlivě a snaží se u syna nacházet i potíže které nemá, na druhé straně upadá do apatie díky poruše osobnosti a stavům depresivní psychozy. Ten problém je někde jinde než v mateřství. Je větší. Proto mne ten nekonečný souboj s úředním šimlem občas vytočí. Prostě řehtá příliš pomalu a čas běží. Proto ta nedůtklivá reakce.