Přidat názor k článku Naše Eliška je štastné dítě

Děkuji za úžasný článek.
Když jsem byla poprvé těhotná,říkala jsem si,že bych nezvládla výchovu postiženého dítěte.Těhotenství probíhalo v pořádku,všechny testy a UZ dopadli v pořádku,všichni doktoři říkali podle vyšetření a výsledků,že budeme mít zdravé dětátko....
Ale po porodu se nám změnil celý život...
Rodila jsem v noci a druhý den ráno mi pan doktor řekl,že miminko není asi v pořádku,ale že to není na 100%,tak nebude říkat ani žádné diagnozy.
Měla jsem strach,pořád jsem si malého prohlížela a nic jsem na něm neviděla,byl jako ostatní děti na pokoji...
Bohužel nám 4den po porodu,kdy už jsem malého kojila,řekli,že má malý DS...
S přítelem jsme se rozhodli,že si malého necháme a nějak to snad zvládneme,vždyt jsme skoro ani nevěděli co to všechno obnáší...
Nyní je malému 4,5roku.Chodí od 3let do speciální mateřské školky,je moc šikovný,akorád ta řeč pokulhává,ale mladší mráška si s ním rád povídá a učí ho povídat.
Musím se pochlubit,už 14dní je v noci bez plen
Na život mám ted úplně jiný pohled,malý je naše sluníčko a nikdy bych ho nikam nedala!Jsem ráda,že ho mám