Přidat názor k článku Jsme rodiče na směny

Že mě někdo nebije, nechlastá, nezahýbá, či psychycky netýrá, to mi přijde celkem dost. Protože v dnešní době je spouta chlapů co svým ženám jsou nevěrní ( no, ony ženy někdy taky) a nebo své ženy když ne fyzicky, tak psychicky deptají a podobně. Opakuji, že neznám pozadí vztahu pisatelky článku, že to myslím všeobecně. Ale myslím si, že když se dva lidé spolu umí domluvit, a jsou tolerantní - což by mělo manželství učit - je to v podstatě taky škola života - tak mohou mít různé zájmy, či činnosti a pokud je tam láska, tak to všechno jde.Memluvím o zamilovanosti ta vyprchá a pak se ukáže, zda je to láska. Ale když si někoho člověk bere, tak to období zamilovanosti už mělo být za nimi a měla by tam být ta láska. Prostě nechápu, jak někdo někoho může přestat z ničeho nic mít rád, jak třeba si manželé řeklnou po patnácti letech nebo i dřív - my už si nerozumíme, tak jdeme od sebe.Já tím nikoho nenapadám. Jenom tohle je můj postoj - prostě když mám někoho ráda, tak ho mám ráda se vším všudy a napořád.Možná jsem idealista, ale mě to takhle dobře funguje a nemám problém ( jasně, občas je bouřka, ale to je snad normální)