Můj již dnes šestiletý syn spal sice většinou v postýlce, ale po návratu z porodnice jsem byla totálně vyřízená, takže mi bylo jaksi jedno, co se ním v noci děje... (Teˇd nechápu, jak jsem to mohla dopustit). Nebyl kojený, takže v noci se o něj staral můj manžel, který váží minimálně 120 kg. Pamatuji si, že vždy ráno jsem je oba dva našla spící na gauči, kdy horda manželova masa jemně objímala miminko, které vedle něj krásně spalo. Dnes bych to již nedovolila, ale tenkrát mi to bylo nějak jedno (ach ty poporodní deprese...). Dodnes, když se synem spíme v hotelu na manželské posteli manželovi nadávám, aby ho nezalehl. pořád mi tvrdí, že je to nějaký instinkt, a že ho i při své váze nemůže zalehnout. Asi je to pravda, protože cestujeme hodně a zatím ho nezalehl.
Předchozí