Nic se nemá přehánět.Dítě by mělo mít svou postýlku,kde bude spinkat,ale proč by nemělo taky někdy spát s mámou.Oba by určité soukromí měli mít.
Dcera spala v postýlce s námi v ložnici do 2,5let.Pak aby si zvykla(byla jsem podruhé těhotná)začala spát ve své velké posteli taky s náma v ložnici.Mnohokrát jsme spolu usínaly nebo ráno se přišla pomazlit.Když se narodila druhá dcera,tak jsme spali všichni v ložnici,ale ve svém.Druhá se mnou hodněkrát spala.
Potom jsme se přestěhovali.St.dcera celá štastná,že má svůj pokojík,kde bude i spát.Ml.dcera spala s náma v postýlce v ložnici.
Po krátké době začala mít st.dcera tzv.noční děsy-v noci začala moc plakat a nebyla k utišení,ani nevěděla,že jsem s ní.Musela jsem ji úplně probrat,vzít si k sobě nebo spát s ní v pokojíku.Trvalo to asi rok.Podobné to bylo u ml.dcery.Známá sestřička mi řekla,že to byla fixace na mě.
A dnes?Je to fajn.Ve svých 15 a 18 letech se nestydí mi dát pusu a klidně si spolu lehneme a kecáme nebo čučíme DVD.
Nemám pocit,že by jsme byli nějak ochuzené.
Předchozí