To mi připomnělo, když jsem se ptala maminky, jak vůbec mohli počít mého bratra, když jsme bydleli v tu dobu v jedné místnosti. Odvětila "I děti někdy spí"
Takže takhle zřejmě počala i moje babička.
Zaujala mě ta emoční inteligence. Dcera sice spala v postýlce, ale vždycky jsme u ní seděli a povídali jí, dokud neusla, tak určitě do 3 let. Do 6 let s námi spala v ložnici. Nevím, jestli je to tím, inteligentní je průměrně, ale pozoruju u ní od útlého věku vyšší emocionální inteligenci. tak nevím, jestli je to povahou nebo tím spaním.
Ve školce, jak se někdo obával, problémy s usínámín neměla. Za 1/ dělaly to tak ostatní děti a jak známo příklady táhnou a za 2/ byla režimem ve školce a ranním vstáváním tak unavená, že usnula natošup.