Přidat názor k článku Dítě v posteli

Starší syn s námi žije od svých tří let a naše postel ho nikdy netáhla. (Když pominu zvykací období) Nevím, jestli ctí naše soukromí nebo prostě nechce. Mladšího jsem v posteli zprvu nechtěla vůbec, pak se mi ale začlo stávat, že jsem při kojení kolem 2. ráno usnula. Strašně rád od té doby spí ke mně přitulený, drží mě oběma rukama kolem krku. Cítím se dobře, ale popravdě řečeno se moc nevyspím. Teď mu je 2,5. Od léta spí s bráchou v pokoji a k nám v noci chce jen vyjímečně, pokud je nemocný nebo má divoké sny. Myslím, že je to docela dobrý kompromis. Usíná sám ve své postýlce, to bylo jediné, na čem jsem trvala. Starší byl zvyklý usínat v něčí přítomnosti a sedět až dvě hodiny u postýlky, než usnul, mě docela zabíralo čas, který jsem chtěla věnovat domácím pracem nebo manželovi. Dalo dost práce ho to odnaučit, a proto jsem se snažila se tomuto uspávání u mladšího vyhnout. Zazpívat, zhasnout a odejít. A funguje to