Přidat názor k článku Dítě v posteli

souhlasím s tebou. Já abych se aspoň trošku vyspala jsem nakonec s dvojčaty skončila stejně. Vešli jsme se tam všichni čtyři. Někdy je fakt, že bych také utekla a lehla bych si pohodlně, ale neudělala jsem to. Pocit, že jsou všichni u mě a spokojeně oddychují mě hřál u srdce. Dnes je klukům sedm let. Občas ještě v noci přijdou a zachumlají se k nám. Ale nyní se naštěstí střídají (což již vítám, neb postel není natahovací a kluci jsou už velcí). Přesto ráno, když mě probudí pusinkou, nebo pohlazení, či slovíčkem "to jsem se ale krásně vyspal" je to nejhezčí. Také mi všichni kolem říkali, že jsem si ušila bič, ale není to tak. Proč se řídit názorem druhého, když mě to nevadí, ba naopak - vyhovuje, neb spánku s dvojčaty jsem opravdu na rozdávání neměla . Můj názor je - jen tak dál. Jedno dítko se k vám snadno vejde a jistě to stmeluje celou rodinu.