Přidat názor k článku Nechci mít z dětí cizince!

Děkuji za pěkný příspěvěk.

K článku mám také výhrady. Já bych ještě připojila, že zde autorka příliš dramatizuje: ... položila jsem si otázku: „Buď hned sbalíš kufry a odjedeš, nebo tu zůstaneš na věky a domů se už nikdy nepodíváš, co bys udělala?“

S takto položenou otázkou posouvá realitu kamsi do dramatického nesmyslu. Z otázky na mě čiší, že je již předem rozhodnutá a chce si své rozhodnutí jen odůvodnit. Tak to přece v jejím případě není. Takto se možná museli rozhodovat budoucí emigranti před listopadem, (nebo jak zmiňuje jinde, např. v předminulém století naši předkové rozhodující se pro emigraci na jiný kontinent), ale v dnešní době a zvláště v rámci Evropy, natož Německa je toto holý nesmysl.

Nemohu v žádném případě připojit svou osobní zkušenost, jen to, že na sobě vnímám, že s věkem lákavost života v jiné kultuře, zemi u mě klesá. V současnosti bych takovou nabídku společně s manželem (nedávno jsme o tom hovořili a vnímáme to shondě) zřejmě odmítli. Posoudit, zda člověk a jeho děti takovou volbou spíše ztrácí či získává je těžko, jistě je to vysoce individální a nedivila bych se, kdyby u jednoho ze sourozenců byla volba rodičů žít v jiné zemi byla jednoznačnm přínosem u druhého jednoznačným minusem, je to tak se spoustou věcí, jichž se nám v dětství skrze rodiče dostalo. Alespoň v naší rodině např. obyčejné pobyty na dětských lyžařských zájezdech, pro mne téměř trauma, pro sestru úžasné prázdniny