Přidat názor k článku Dítě v posteli

Taky spíme společně se synkem a vůbec nám to nevadí - akorát když se překulí tak, že spí napříč, ale to ho jednoduše vrátíme do podélné polohy. Jediný problém, který teď mám, je, že máme druhého půlročního synka a ten, chudák, pro jeho vlastní bezpečí, spí sám v postýlce Tedy sám - rozumí se - s námi v ložnici a jeho postýlka je těsně vedle naší velké, ale je mi to docela líto. A dispozice ložnice bohužel neumožňuje přisunout postel ke zdi (starší syn spí mezi námi, aby nespadl; slyšela jsem, že to prý nabourává nějaké energetické pole mezi manžely či co, ale nám je s manželem příjemné ho mít mezi sebou), aby s námi mohli být oba. Nechci je totiž zatím ukládat vedle sebe - starší tříletý syn se v noci dost vrtí a různě přesunuje. A pravda je, že jeho jsem k nám do postele dávala jako miminko jen k ránu (já jsem se zalehnutí trochu bála), celou noc s námi začal spát až cca od 10 měsíců. Jediné momentální řešení by bylo dát do vlastní postele staršího syna a mladšího k nám, ale to by mi bylo líto asi ještě víc - starší je na nás hodně fixovaný a jako miminko a mladší batole (do 20 měsíců) usínal při kojení a pak vždy jen společně s námi (doposud ještě nikdy neusínal sám, vymazlenec jeden). Naopak mladší se po kojení vždy probudí a v postýlce naopak usne spíš, když ho nechám chvíli o samotě, než když jsem pořád u něj. Ale až povyroste, tak bych ho taky měla ráda u sebe, třeba to u nás mezitím omrzí toho staršího). Jinak momentálně nám společné spaní se starším synem řeší i nedostatek prostoru - druhá postýlka by se k nám do ložnice sice ještě možná nacpala, ale už by asi byl problém otevřít skříň. Do vyřešení bytových poměrů nás spasí výhledově jedině dětská palanda. Manželské hrátky také řešíme jinde (byteček máme sice malý, ale místnosti naštěstí dvě). Akorát že od narození druhého synka býváme kolikrát tak utahní, že na ně nemáme moc síly...