Přidat názor k článku Dítě v posteli

Ahoj,
mam dobry typ pro ty, kteri spi spolu s detatky v jedne posteli. Mam 14 mesicniho synka a od porodnice spi se mnou (s nami) v posteli. Byla to velka pohoda pri kojeni v noci, jen jsem se k nemu otocila, nakojila a oba jsme (bez odrihavani) krasne usnuly. Zadne nocni place neznam a naopak si s sebou do zovota nesu ty nadherne chvile, kdy jsem meho chlapecka pozorovala, jak spokojene spinka tesne vedle me. Kolem ctvteho mesice se Tomik zacal rozvalovat a me ubylo misto na moji pulce postele. Tak jsme odmontovali bocni stranu z jinak temer nepouzivane detske postylky, koupili jsem jeste jednu molitanovou matraci do postylky a obe postele jsme prirazili k sobe a detskou vyskove nastavili s nasi velkou posteli. Tomik ma ted svuj koutek a ja mam svou krasnou pulku postele Pritom jsme vsichni stale v jednom pelisku. Vrele doporucuji spolecne spani, krome toho, ze je to nadherny zazitek a ranni tuleni s rozespalym detatkem bych si nenechala ujit a tatinek je taky nadsen, kdyz ho misto budiku budi pusinky na hlavu, je to podle me i nejprirozenejsi zpusob spani a kojeni. Vsichni primati (a vetsina savcu) tak funguji, mladatka jsou od narozeni temer neustale s matkou, kdyz chteji mlicko, tak si proste cucnou a je dobre. Myslim, ze vsechno my "civilizovani" moc resime, lameme si hlavu a malo naslouchame sve intuici. Deti si sami presne reknou, co potrebuji pro svuj spokojeny vyvoj a pokud samy ve sve postylce placou, tak tim asi rikaji, ze tam byt nechteji. Syn je velmi samostatne a mile dite a rozhodne si nemyslim, ze mazleni a uzky fyzicky kontakt je rozmazlovani. Naopak - mazlene deti jsou prirozene sebejiste a nebojacne, protoze tu jistotu a bezpeci maji porad kolem sebe. Jdete do toho - velke indianske lezeni je uzasne!!! A az to dite omrzi, myslim, ze rado odsune svou postylku do jineho kouta nebo vedlejsiho pokojicku, vzdyt o co jde? Spolecnemu spani a mazleni zdar!!!
Erenai