Přidat názor k článku Zbytečné zásahy do porodu

Na autorku samotnou nechci moc reagovat - zatím má málo zkušeností/vědomostí, ačkoli na druhou stranu v jejím věku toho zná celkem dost i mimo školní osnovy a "osvědčenou praxi". Hlavně se zdá, že chce dělat skutečnou práci PA včetně neustálého vzdělávání se a ne slepě poslouchat zavedenou praxi, která může, ale v ČR, jak se jeví, stále dost často nemusí být ve prospěch matky a dítěte.

Chci napsat svou zkušenost se Vsetínskou porodnicí - červen 2007. Měla jsem porodní plán(zdůrazněno soukromí a pokud možno bez medikace), dulu, partnera ... a hlavně málo načteno a to se podepsalo na výsledku. Těhu bez problémů, porod rychlý, málo bolestivý, ale! asi se na mně měl přiučit málo zkušený lékař (jeho nejistota by se dala krájet, mj. při 4cm na příjmu chtěl "píchnout vodu"), takže PA vyčkávala bokem, později přišel lékař zkušený (por.plán, na rozdíl od PA, nečetl) a hned se ptal duly(ne mně), jestli "dáme oxytocin", před 12:00 konstatoval "už rodíte hodinu, to dítěti nedělá dobře", tak jsem nakonec kývla na oxytocin, ačkoli ozvy dítěte byly v pořádku, ale kontrakce ubíraly na síle. Zvolila jsem si totiž improviz."stoličku" z por.stolu, kam jsem si šla na doporučení nechat píchnout vaky při cca 8cm, a odkud jsem pak měla strach slézt - v té době pro mne strašně vysoko - a teda změnit polohu, jak pípla doporučení PA. Jakmile ox. zabral, zahlédla jsem při zavírání očí při kontrakci/tlačení, že si ke mně stoupnul z boku a pak cítila neskutečnou bolest na břiše - žádné kontrakce se tomu nevyrovnaly.Zatlačil na břicho. A při další kontrakci-mému zatlačení, se dcera narodila. 12:05. U mně samozřejmě nátřih, protože "hráz je vysoká a tuhá". Zpětně si vybavuju, jak PA sledovala bezmocně lékaře a jak později říkala, že ten zkušený lékař není nakloněn "alternativním" porodům/polohám.

V por.plánu jsem psala, že chci nechat dotepat pupečník a mít dítě na břiše. Dceru okamžitě odstřihli a dosud si nevybavím, zda mi ji vůbec ukázali. Hned ji odnesli pryč. Dula "houkla" na partnera, ať spěchá za ní. Za chvíli přinesli balíček v peřince na přisátí s omluvou, že nekřičela (apgar 9-9-10, ale nepamatuju si pořadí). Přisála se s obrovskou vervou. Jakmile se pustila, křičela. Dosud nejsem schopná pochopit, jak jsem si ji na celé 2 hodiny mohla nechat odnést a pak až do noci nechat nosit jen na kojení. Nikdo se mne nezeptal, zda dceru chci u sebe. V baby friendly porodnici. V noci ji uřvanou donesli, že u maminky jí bude líp.

Nevím, zda lze posuzovat kvalitu pediatrů na novorozeneckém dle toho, že nepoznali extrémně dráždivé dítě. Díky tlaku na břicho dcera "přišla" k pohmoždění krční páteře. Ani jedna ze 2 dětských lékařek to tam nepoznala - jen prý zda jsem nekouřila v těhu (ne), hmm, pak dcera "bude osobnost". Nepoznala to ani dětská lékařka, kterou jsem pro dceru vybrala. Společný znak pro mne - starší matka, první dítě = příliš úzkostlivá. Některé děti prostě víc křičí. Tak jsme si s dcerou "užívaly", ona bolesti, já jejího neutichajícího řevu(ne pláče - ten jsem šťastná slyšela až cca po měsíci), a díky mé buldočí snaze zjistit, v čem problém, jsme od 3měs. byly 9měs. na vojtovce.

Vztah s dcerou cítím i vidím jako dost narušený. Její špatná zkušenost hned po narození, separace a bolest v prvních měsících se zjevně podepsaly. Nemyslela jsem si, že ho budu muset až tak budovat v tom nejranějším věku. Z mé strany je ten vztah taky chladnější, ačkoli bych pro ni udělala první poslední.

Tato životní zkušenost mi stále nedá pokoj (no jo, jsem se docela rozepsala - omlouvám se) a stále nejsem schopná to pořádně uzavřít. Když už nic jiného, bere mi to čas, který bych mohla využít líp.


Díky všem zde na rodině diskutujícím, že mi pomáháte se s tím poprat. Speciální dík tobě, cizinko, že uměrňuješ na fakta.