Hlavně podle toho, jaký názor autor chce studií podpořit. Shodou okolností jsem zrovna tento týden našla velmi objektivní článek shrnující oba pohledy.
V USA se počet rodičů, kteří spí se svými dětmi se v posledních letech téměř zdvojnásobil. Z mnoha velmi rozdílných důvodů. Maminky z t.zv. dobrých poměrů, novým návratem k přírodě, kojením, dát dětem co největší pocit jistoty, lásku atd. Řada rodičů z asijských a afrických kultur a v chudých přistěhovaleckých rodinách, protože to jinak neznají, nebo nemají jinou možnost. Pro takové rodiny v současné době různé podpůrné organisace rozdávají kolébky a postýlky, protože počet úmrtí novorozenců se od roku 1984 témeř zčtyřnásobil. (103 v roce 1984 na 513 v roce 2004).
Risiko je nejvyšší právě u svobodných afroamerických matek. (27,3 ůmrtí na 100.000 porodů proti 8,5 u ostních matek). Je to hlavně proto, že v takových rodinách často nejde o vědomé společné spaní,o kterém tu všechny píšete, ale o to, čemu odbornící říkají chaotické dělení lůžka.
Americká Akademie Pediatrů proto nedoporučuje "opravdové" spaní spolu, ale oddělený speciální prostor pro miminko v posteli (prodávají se takové postýlky do postele), nebo kolíbku či košík hned vedle postele. Ostatně už ve středověku musely chůvy mezi sebe a dítě klást kládu, aby je nezalehly. Byl na to v Anglii speciální zákon.
Můžeme si samozřejmě myslet, že dětem (a nám) je spolu v posteli nelíp, že je to přirozené, že tak to má být, ale je také dobré se nad takovými čísly a fakty zamyslet a připravit lůžko či naučit se spát s dětmi tak, aby to pro ně bylo bezpečné. Věra S.
Předchozí