Přidat názor k článku Můj první porod

Snad to vy "nestydlivé a děsně nad věcí" konečně pochopíte na následujícím případě: V 35. týdnu jsem se na radu mojí duly obrátila na jednu fyzioterapeutku, aby mi něco provedla s bloky v bederní páteři a ušetřila mě tak hrozících křížových bolestí u porodu (mimochodem zabralo to senzačně, žádné křížáky jsem neměla). Bohužel byla v té době tato fyzioterapeutka velmi zaměstnaná a já jsem tu pomoc potřebovala co nejdřív. Nabídla mi tedy,že jedniná možnost, jak by si na mě čas udělala je, že můžu posloužit jako "učební pomůcka" pro porodní asistentky na doškolovacím kurzu. Nabídku jsem přijala a hned následující den jsem se bezostyšně promenovala jen ve spodním prádle a s tím velkým bubnem před třídou porodních asistentek, zatímco fyzioterapeutka jim názorně předváděla veškeré asmytrie na mojí páteři a dělala se mnou různé prostocviky. Nestyděla jsem se, necítila jsem se poníženě ani trapně. Naopak, měla jsem radost, že s mrňousem sloužíme vědě A víte proč? Když jsem přišla, nejdříve mě fyzioterapeutka představila před celou třídou, podala si se mnou ruku, vyptala se mě před asistentkami na průběh těhotenství, po celou dobu mě oslovovala jménem a jednala se mnou ZKRÁTKA DŮSTOJNĚ. Asistentky se na mě smály, vyptávaly se na miminko, zkrátka pohoda. A o tom to podle mě je. Ne o studu, ale o důstojnosti. Rodila jsem nakonec v noci, takže žádní medici přítmoni nebyli. Ale kdyby se tam nějaký vyskytl a personál mi ho normálně slušně lidsky představí a on se tvářil taky normálně, dovedu si představit, že bych ho při porodu zvládla, i když byl můj první. Rozdíl ovšem je, když jich tam přivedou celou rotu a neřeknou půl slova (a ty případy se stávají, ne že ne a mnoho žen se prostě v tom stavu neumí bránit, i když jsou jinak třeba od rány) a čumí tam na tu ženskou jako na nějakou krávu na porážku, je to přinejmenším ponižující a nepříjemné. A jak můžete dobře rodit, když se tváříte poníženě?!