Přidat názor k článku Můj první porod

Anni, to se opravdu nedá takhle porovnávat. Stačilo, že nevěděli - třeba porod KP, nedonošené dítě, infekce...to jsou věci, které dnes už má možnost každá žena vědět a podle toho se na porod připravit a podle toho volit. Už tím se riziko značně omezuje. Infekce v dětství - to už je jiná kapitola a jiné možnosi dnes.
Kritickým stavům se prostě nelze vyhnout, nikde a nikde, ani v té nejlepší porodnici ti nezaručí šťastný konec, jistotu a bezpečí, zase jen máš určitou statistickou možnost.
Když to ovšem vezmu ještě mnohem víc zpátky - porod byl vlastně poslední doménou, která spadala výlučně do rukou žen. Už ten aspekt, že se ho muži snažili ovládnout je zajímavý. Bylo to v době, kdy končila doba temna, upalování žen na hranicích, to jediné, co ještě zbývalo ženám vzít.
Tím, že porody převzali muži, převzali vlastně do svých rukou všechno, co se v přírodě dá ovládat. Pod záminkou pokroku, pochopitelně. Nikde se nikdo tiše nezmiňuje, kolik žen zemřelo právě v době tohoto údajného pokroku vlivem neodborných zásahů mužů - lékařů. Kolik jich zemřelo díky novince - porodu v nemocnici.
Muž ovládá porod jako přírodní proces a ovládá rodící ženu. Samozřejmě to vadí ženám s velkým ženským sebevědomím. To, že dnes jsou ženy lékařky, na věci nic nemění, ty jenom přebírají tenhle postoj od svých mužských kolegů od doby, kdy jim to bylo dovoleno.
Nikdo se nezříká pomoci, ale pomáhat a ovládat jsou velice rozdílné pojmy. V okamžiku, kdy kdokoliv bez souhlasu ženy, nebo vlivem manipulace i se souhlasem, zasáhne do porodu, ovládá, dává najevo převahu z pozice určité moci v tu chvíli.
Já to vidím takhle a vadí mi to. Je na tom něco divného?