Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Myslim, ze dite potrebuje mit jasne stanovene hranice. Mnoho veci je treba resit diskusi, ale v urcitych pripadech je dobre pouzit i fyzicky trest. U malych deti v pripade vyrazne a jasne neposlusnosti, kdyz vidim, ze to opravdu dela schvalne a ceka, co udelam, pocitam do 3. Na slovo 3 nasleduje jedna rana na holy zadek s tim, ze diteti reknu: " Je mi lito, ale vis, ze za tohle uz musis byt potretsana. Dostanes 1 na zadek." U starsi, trilete dcery, uz nepocitam. Vi, ze v urcite situaci ma hned poslechnout. Kdyz to neudela, zeptam se ji, jestli vi, ze neposlechla a v cem. Teprve kdyz sama odpovi a tedy vi, co udelala a vi, ze bude nasledovat trest, reknu ji, kolik dostane (obvykle staci 1, kdyz se brani, dostane 2). Pak si o tom promluvime,dokud neskoncime smirenim. Ze zacatku to bylo horsi, ted uz dcera prijima trest vetsinou bez problemu, vi, ze prekrocila meze. Ja sama jsem moc byta nebyla, resilo se to dlouhymi domluvami a rodice mi davali jeste par hodin najevo, ze jsem je svym chovanim zklamala. Myslim, ze vyresit vec hned bez dalsich nasledku je lepsi. Po trestu proste uz dalsi psychicky trest nenasleduje. Navic to i me chrani pred zvysovanim hlasu a kricenim, kdyz dite uz po pate neposlechne.
Osobne mi moc pomohla knizka Pastyrem detskeho srdce. Je krestanska, v necim nesouhlasim, ale pomohla mi, aby trestani deti bylo primerene a jen v nezbytnych pripadech a ucim se diky ni vyhybat i skrytym psychickym trestum, ke kterym ma myslim hodne lidi sklony, zvlast tech, kteri zcela odmitaji fyzicky trest.