psala jsem že zařvu jen velmi vyjímečně,což neznamená několikrát denně,dokonce to neznamená ani jednou týdně nebo několikrát do měsíce.Je to tak vyjímečné,že dítě ohrozí mnohem méně,když na ni třeba čtyřikrát do roka takto zařvu,aby vůbec vnímala a nějak reagovala,než to vaše nevinné plácnutí,o kterém by tady těžko jediná z vás mohla s čistým svědomím říci,že ho použije třeba dvakrát za půl roku.Protože ten kdo je zvyklý dítě plácat za to že dítě dělá něco nemá,nebo že neposlechne,tak je jasné že třeba v období vzdoru se takových situací najde za den dost a když matka plácne jednou,plácne i podruhé a potřetí.Takže já vidím zase jako kontraproduktivní to "obouchávání."U nás se prostě vyjímečně stane,že někdy dojde k situaci,že dcera mě naprosto ignoruje,já jí třeba řeknu,že jde spát,aby si uklidila hračky,ona mě naprosto ignoruje,za chvíli zopakuji,opět nic,nebo řekne jenom jo a stejně se nic neděje,a když jí to takto řeknu třeba šestkrát a dcera si dělá vyloženě co chce,tak potom zařvu div si neroztrhnu plíce,aby mě vůbec vnímala.Musela jsem to udělat zrovna předevčírem a bylo to po době tak dlouhé,že si ani nepamatuji kdy naposledy jsem musela takto zařvat.V žádném případě si nemyslím,že by ji to ohrozilo na vývoji a zanechalo na ní psychické následky.Mnohem nebezpečnější byl pro ni psychický teror od mého ex,kdy dcera neposlouchala celé dny nic jiného než že dostane vařečkou a že si zaslouží na zadek apod.,a kvůli ničemu.S debilem už nejsem a dcera je v pohodě,mimo jiných problémů tam byl problém právě třeba v tom,že když jsme s ním žili,byla velmi neposlušná,když jsem od něj odešla,hodně se to změnilo.Ale i tak jsem ji odmítala ne jenom bít,ale dokonce i za cokoli plácat,když neposlouchala,a tomu magorovi to vadilo a neustále mi předhazoval,že jsem špatná matka,protože odmítám bít svoje dítě.
Předchozí