Fyzické tresty nepoužívám, a to ani na batolata (o kojencích ani nemluvím, tam to snad není ani představitelné). Hranice jsou pochoopitelně nutné, ale k jejich stanovení používám zejména prevenci, stanovování a připomínání pravidel ("tady je silnice, u té je potřeba zastavit, pak se rozhlédneme, držíme se za ruce"), necháním dopadnout přirozený důsledek ("je tu rozsypaná mouka, je třeba ji zamést"), u menších batolat občas využiji fyzické převahy (chycení za nenechavou ruku, odnesení na jiné místo, odnesení ze silnice). Kromě toho se mi velmi osvěduje respektující výchova a práce s emocemi - jak s vlastními, tak s emocemi dítěte.
Vsem bych moc doporučila velice čtivou (ale ne uřvaně americkou) knížku
Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly, je docela dobrě střižená pro rodiče malých dětí (batolata a předškoláci), i když uvedené principy jsou samozřejmě funkční i pro starší děti a i pro dospělé.