Ale tady nejde o nějaké pofidérní fyzické ublížení, nepředpohládám, že by většina matek zde trestala do modřin. Tady jde o celkový přístup - buď s dítětem můžu jednat z pozice moci (já jsem silnější a moudřejší a tak mě budeš poslouchat, protože jsem to řekl), což už z principu fungování lidského mozku vyvolává pocit ohrožení a vzdor a je impulzem k útěku nebo k boji (snaha zaujmout místo toho rozkazujícího), a nebo s ním budu jednat jako s partnerem, který v současné chvíli je třeba v afektu, ve zlobě nebo zkouší něco nevhodného. A tak jako neztluču partnera a nerozkážu mu, co má udělat (nebo se naopak začnu sebelitovat a vmanipuluju ho do toho, co chci já), tak ani s dítětem tak jednat nebudu.
Předchozí