vidim to stejne, svoji 27m dceru vyjimecne placnu pres ruku, vzdy po nekolikatem klidnem, ale duraznem upozorneni. neni u toho plac, ani vztek, ani vykulene oci a nezadanou cinnost to ukonci. az na jednu vyjimku triskani s balkonovyma dverma na dovolene, kdy radsi dobrovolne prisla s natazenou rucickou, aby si mohla jit trisknout znova
.
placnuti pres zadek popuzivam v ojedinelych situacich ne ve smyslu trestu, ale jako probrani z "agonie", kdy rady ignorovat nemaji smysl (dite nechce odejit z prolizacek atd...). placnu ale vzdy pouze jednou, bud se "probere" a zacne vnimat, nebo "odklidim" vztekajici se ditko do bezpeci a od lakadel a ignoruju. biti jako trest podle me nema smysl, placnuti na probrani mi prijde shodne s poplacanim cloveka omdleleho, jak bylo zmineno hroudou. pamatuju si, ze u miminka stacilo tlesknout