Souhlasím, že často kdo děti nebije, používá jiné metody, které jsou leckdy mnohem méně košer. Sama jsem to zažila v dětství, tak jsem na to krapet přecitlivělá a dost si toho všímám, u kamarádek i cizích mamin. Já sama si kolikrát radši přála naplácat, než ty "kecy", manipulaci a citové vydírání (pojmenovat jsem to samozřejmě tehdy neuměla). Dokonce jsem si kvůli relativní hlouposti musela několikrát sbalit baťůžek a "jít si hledat jiný rodiče", a to jsem ještě nechodila ani do školky. Možná proto svýho malýho miláčka (22 měs.) radši plácnu přes ručičku (když opakovaně a schválně dělá co nesmí) a všechno zase dobrý. "Maminka tě má ráda, i když zlobíš, ale tohle dělat nebudeš..." Občas i zařvu, ale většinou, když mu hrozí ňáký nebezpečí nebo by způsobil větší škodu. S rodičema se pomalu dostávám do konfliktu, jak mají s mým malým jednat, protože už se od něj samozřejně dozvím, co mu říkají