máš úplně jiné děti, než já. Myslím tím hlavně své kluky. Můj prostřední ted trochu dozrál, ale jeho hodiny a hodiny trvající vyčerpávající afekty, to bych Tě chtěla vidět, on prostě nevnímal. Natož aby odpověděl na otázku "Co by pomohlo, abys neplakal (tedy neválel se v křeči na zemi, netloukl hlavou do čehokoliv a neřval tak, že se nemůžeš nadechnout?" Skoušela jsem všechno možné a po čase jsem zjistila, že pomůže, když mu prostě nějakou lupnu. Pak Mohla začít komunikace. Ten starší, ten je spíš pozitivně laděný, ale dozrával dlouho, takže ještě po šestém roku měl stavy úplného vytržení - byl schopen naprosto neuvěřitelně divokých, nekoordinovaných pohybů, hystericky se hýkavě smát, skákat...často kvůli tomu nemohl několik hodin usnout. Vyzkoušela jsem taky kdeco, Prekopovou odpředu dozadu, ale opět, bohužel, zcela nepedagogicky jsem ho liskla. V 99% těchto situací to zabralo.
Předchozí