Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Sarmi, nj ale pak se nebavíme o účinném výchovném (nebo situaci-rešícím) prostředku, ale o ventilu rodičovského stresu.

Já jsem experimentálně přišla na to že pokud jsem nevyspalá + jsme třeba zaspali (což bývá často v logické souvislosti ), spěcháme a dítko nespolupracuje, pomáhá ze všeho nejvíc "opravdu spěcháme a potřebuju aby ses co nejrychleji oblékla, zvládneš to sama nebo ti mám pomoct?"
Ve 49,5% ji to nabudí a je připravená jako blesk, v 49,5% zhodnotí že by to sama nezvládla a chce pomoct a v cca tom 1% se stejně žvejkne a pak zkouším coby zabralo.
Plácnout ji v tu chvíli za to ž ese loudá jednak pomůže jen mě (upustím páru) a jen na chvíli protože mě to pak mrzí, ale na ni to nemá nejmenší vliv.
Ostatně racionálně ani nechápu proč by to účinkovat mělo.
Kdyby mě někdo vytáhl nečekaně z postele s tím, že za pět minut mám odcházet (mám ráno velmi pozvolný start) a kdybych nemakala podle něj dost rychle jednu by mi pleskl, tak se možná rozbrečím z lítosti jakej jsme chudák, nebo se schválně zaseknu. Ale rozhodně mě to nenamotivuje k akci.
Nebo možná jo, ze strachu abych ještě jendu nechytla, ale to není pocit, který bych chtěla mezi mnou a dětma navozovat.