plýtváš slovy proto, že já jsem taky přečetla stohy publikací. A seznámila jsem se s paní, co má stejně se projevujícího se syna. Při MD si teď dodělává psychoterapeutický výcvik a parkrát tam svůj problém ze zoufalství ventilovala. Nikdo jí nedokázal poradit nic,m co by pomohlo. Nakonec taky synkovy nalupe, když ho to popadne, ale na rozdíl ode mne z toho má chudák výčitky svědomí. Já je nemám. U nás už to přestává být třeba a já ani nevím, jetli si klucí pamatují, že jsem jim dala, když bylï v "rauši". Tuhle jsem takhle večer ztrácela elán a trpělivost a začala jsem tomu mladšímu vyhrožovat, že mu dám na zadek a milej zlatej spustil"A néédáš, nédááš, já to vím, že nééédáš!" Takže obecné doporučení pro všechny zde diskutující: NEVYHROŽUJTE TRESTY, KTERÉ NEMÍNÍTE UDÉLIT. - Dítě vás odhalí a budete mu pro smích
.