Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Papayo, souhlas.

Já se klidně přiznám, že občas plácnu, občas zařvu. Ale taky se dost často snažím "jít" s dítětem, když vidím, že má z něčeho strach, tak ho obejmout, nenutit apod. A pochopit, když mu něco nejde, a psychicky neshazovat, z toho mám zase hrůzu já.

Myslím, že to není o plácání/neplácání, ale o celkovém přístupu. A přiznám se, že mi ta propagace "neplácání za každou cenu" moc nesedí. Ty vývody, že občas plácnuté (nikoli pravidelně třískané) dítě se naučí, že bít ostatní je normální a bije pak i rodiče a řeší si tím svoje dětské konflikty, mi připadají, nezlobte se, trochu jako propagace nějaké sekty. IMHO to není pravda, respektive vůbec to nejde takhle zevšeobecnit.

Umím si představit dítě, které se chová tak, že vztáhnout na něho ruku by byl hřích. Ale taky si umím představit situace, kdy by byl hřích naopak tu ruku NEvztáhnout (viz puberťák posílající matku do řiti).