že mě to už irituje, protože jsem toho přečetla stohy a zkoušela jsem všechno. jediné, co mi z literarury zabralo na toho staršího, když byl mimino a batole, byla rada Prekopové v "Když dítě nechce spát" , v podstatě svázat - nebo těsný spací pytel - aby samo sebe nemohlo budit máváním končetin a motorickým neklidem. Jinak se ty doporučení z knih, netu a od známých míjeli účinkem. A ten starší byl vůbec neučebnicový případ - on seč nikdy , ani jako malý , nevztekal, nesnažil si nic vyřvat, vyjednával. A když byl v klidu, byl velmi konstruktivní a kooperativní. Ale míval takové záchvaty, rauše, těžko se to popisuje, lítal jak v transu , nedal se zklidnit, takže to asi zní dost brutálně, když řeknu, že dostal za to, že měl euforii
).