Já si teda svojí metodou - občasné plácnutí - jistá jsem. Netvrdím, že svět je spravedlivý, ani já nejspíš někdy nejsem spravedlivá, a ty děti by to měly co nejdříve poznat. Aby se pak nehroutily, až vstoupí do reálného života, že se s nima nikdo nemazlí. Pak trpí depresemi, berou drogy a kdoví co všechno. Mé děti vědí, že je velmi miluji, a proto jim občas jednu plácnu..
P.S. Staršímu synovi bylo 15 let (puberťák už nějaký ten pátek) a před pár dny mi velmi děkoval, že jsem ho vychovala tak, jaký je...
Předchozí