Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Já myslím, že je hooodně velkej rozdíl mezi výchovou holčiček a kluků...tedy když to jsou typičtí jedinci
Kluk odmala zkoumá, kam až může zajít, hned poté zkoumá, zda by to "zacházení až tam" nešlo ještě o kousíček posunout..atd. pořád dál a dál, pokud se mu to dovolí.
Holčička ráda spolupracuje, miluje pozitivní motivaci, pochvalu, radost z dokončeného dílka.

Při prvním synovi se mi z duše ošklivili rodiče, kteří plácali své děti, můj synáček to nepotřeboval, vše se mu vysvětlilo a chytrolínek pochopil a už zakázané nekonal.

Druhý synáček! Vzteky nemůže ani mluvit, ječí do ochraptění, leží a kope kolem sebe...stačí, když ranní mléko je o 2 min později než si představoval, když nemůže, kam si představoval, atd. Naše přehodná pediatrička vždy, když ho musí vyšetřit, pronáší "no jo, už se známe, jednotnost a vytrvalost, ale to vy už všechno víte".
Už nikoho nesoudím, fakt ex. rodiče, kteří plácat děti nepotřebují a fakt ex. děti (Hroudo!), se kterýma to bez plácnutí nejde. Kdo je nemá, nevěří.

Učím na ZŠ a sebedrzejší či vzteklejší holka je úúúžasně spolupracující jedinec než jakýkoliv naštvaný kluk, to mi věřte.