Markéto, což to ano, člověk se x-krát setká s tím, že to či ono mohl udělat líp, to je jasné.
Ale je výmluva, když si řekneš - ano, to a to jsem asi udělat neměla, ale byla jsem utahaná a ujely mi nervy? Když je to navíc pravda? Proč by si člověk nemohl připustit, že není stroj a zkrátka někdy je toho na něj moc?
A jasně, je potřeba se neustále přizpůsobovat situaci, ale to mi připadá normální a nic zásadního ani "zlepšovacího" na tom nevidím - jasně, je to jistě mnohem větší zásluha, než aby člověk rigidně trval celý život na svém a vůbec nebral v potaz to, že se mění dítě i prostředí, ve kterém se pohybuje, ale přece jen takových mastodontů docela ubývá...
Předchozí