No, z vlastní zkušenosti musím dát Zzubejdě trochu za pravdu-první syn je, řekněme, hooodně náročný na výchovu (svéhlavý, neskutečně akční, teď už naštěstí víme, že jeho chování částečně souvisí s vysokým IQ..), a před nějakou dobou jsme se v podstatě přestali stýkat s kamarádkama s holčičkama, protože jsem většinou po každém takovém setkání nabývala dojmu, jak mám nesnesitelné dítě a hlavně jak jsem sama nemožná matka(protože ty kamarádky vždycky "nejlíp věděly", jak bych to měla se synem dělat, v podstatě mi ale radily jen to, co se jim samotným osvědčilo s jejich holčičkama, to ale většinou na syna vůůůbec nefungovalo
...). Taky jsem už načetla spoustu knih o výchově, naposledy "Respektovat a být respektován" , což jsme se nějakou dobu důsledně snažili na syna aplikovat-nicméně výsledek nijaký, jen jsme byli sami ještě víc vystresovaní
.....Netvrdím, že ta metoda je špatná, jen si prostě nemyslím, že by to bylo účinné na všechny děti...V podstatě to máme od začátku hodně podobné jako Zzubejda....Taky bych byla moc ráda, aby to u nás fungovalom bez plácnutí, bohužel se mi ale zatím nepodařilo najít způsob, jak na to