Ráda vysvětlím pro nechápavé
Jdeš s dítětem za ruku po chodníku, jenže ty potřebuješ jít domů na oběd, dítě chce na hřiště. Vysvětlíš dítěti, že se jde domů na obídek, dítě se vztekne, chce jít na hřiště, pouští tvou ruku a má gumové nohy, přičemž se kácí na kolena a odmítá spolupracovat. Tohle ti dítě udělá klidně i na přechodě a tam nemůžeš strávit věčnost vysvětlováním.
Můžeš mít sebelehčí kočár a sebeovladatelnější, a je ti to k ničemu, když ti dítě klečí na zemi. Plácnu LEHCE(!) po zadečku, popadnu dítě kolem pasu a přenesu na druhou stranu cesty tlačíc před sebou kočár. Na kočár ho nedávám, jelikož miminku ležícímu v kočáře nechci rozdrdit nožičky. Stupátko pro sourozence dcerka odmítá.
Ráda bych se dcerčiným obdobím vzdoru přenesla bez oboustranné újmy, je to přece jen naprosto fyziologické chování, ale mantinely se stanovovat musí. A opravdu jsou situace, kdy samotné vysvětlování a NE-NEnování není účinné. Dítě netluču, jen jsem občas jako ta matka lvice, která se po nezbedném mláděti ožene tlapou - stejně jako ona s cílem vychovávat a ne ubližovat. Prosím, nedělejte z toho drama.