Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

ahoj,

taky mám pocit, že ze synova období vzdoru někdy zešílím. Je mu 3 a 1/2 roku a pomalu se to lepší.
Loni v létě si v parku něco vynucoval, řekla jsem mu jasně a klidně "NE" a synáček mě hryzl do nohy. Plácla jsem ho po zadku, byl to vyloženě reflex a přiznávám, milé neplácačky, že bych takhle plácla i dospělého, kdyby mě hryzl. Se synem jsme si to vysvětlili, omluvili jsme se navzájem a byl klid. Do páru minut u nás byla učitelka z mateřské školy, která si na hřiště zrovna přišla hrát a začala mi vyhrožovat policií, a že budu mít konfilkt se zákonem (žijeme totiž v Rakousku), že své dítě nesmím bít apod. Dost nepříjemný pocit, oné dámě jsem řekla, ať si hledí svého (mladá a nejpíš bezdětná. Nejvíc mě vytočil výraz "bít". Nevzala jsem na svého syna ani klacek ani nic jiného (to bych nikdy neudělala), ani ho neuhodila opakovaně, nebiju ho po hlavě. Občas na zadeček ale plácnu. A nevidím na tom nic špatného.