jás své děti nebiju. Já jim občas, velmi zřídka, lupnu , když už jinak nelze. Vzhledem k tomu, že trpím přebujelou sebeláskou a nerada bych si poškodila ruku, tak je to spíš symbolické. A jak tak pánové vědí, že to obvykle nedělám, tak to má efekt. My jsme hodně temperamentní a kontaktní a kluci se ukrutně rádi kočkujou, jako se mnou perou, lechtají a tak, a myslím, že si při tomto divokém řádění kolikrát nechtíc uštědříme citelnější žďuchance, než když se já rozhodnu