Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Kudlo, ten výzkum jsem četla a vcelku odpovídá mému postřehu, ovšem mluví se o přirozené autoritě a to je ten malér. Takový šlověk se uchýlí k fyzickému "upozornění" jen v případě krajní nouze a pak tedy ví, co dělá. Paradoxně to jsou lidé, na které si nikdo nestěžuje, protože dobří ví, že si zasloužil.
Karambol je to, že když člověk bez přirozené autority, respektu a znalostí nějakou pleskne, aby svůj základní handicap vyrovnal, je malér na světě, to nebyl trest, to byl donucovací prostředek k začlenění do rovného řadu.

Jinak - já fakt nevím, co je správné a měla bych, měla bych, mám na to školu. Je správné to, co se píše be skriptech, je správné to, co se přednáší? Nevím, ale podle všeho to nefunguje, ona se společnost posunula kamsi úplně jinam, ale výuka budoucích pedagogů s tím asi nepočítá. Žáci, jak lze předpokládat, odborné příručky nečtou, takže pokud učitel očekává, že když on udělá tohle, žák má podle poučky reagovat takhle...a ono nic, nefunguje to. Co s tím?
Jsou učitelé, kteří nikoho netlučou, mají respekt, umí učit...a ti ze škol prchají. Ne kvůli penězům, ale protože nedokážou čelit systému "podle příručky".

Co se týče rodiny, je to situace jiná. Pokud se nejedná o dítěs nějakou, byť menší poruchou osobnosti, lze se obejít bez plácání - všichni ujišťují, že to nebolí, tak jaký to má význam? Ponížit? Přeprat? Co až nastane situace, kdy potomky fyzicky nepřeperete? To ho poté, co bude zfackován za gatě z nějaké té párty odvlečete? A co když vás tam přepere?
Pokud se jedná o záležitost, kdy rodiče cítí a vidí, že situaci nezvládají, jsiu tu odbornící, aby pomohli. Plácáním, sprchováním apod. jenom oddalujeme řešení problému, který je tím lépe zvládnutelný, čím dřív se se zvládáním začne.