Myslím, že Adelaide už ti odpověděla, ano, já učím děti, že pravidla od něčeho jsou, že jejich porušení má nějaký přirozený důsledek bez vazby na moji osobu jako toho, kvůli komu se pravidla dodržují. Tj. zuby se čistí proto, že nám to pomáhá, aby nebyly zkažené, přes silnici se rozhlížíme, abychom snížili riziko přejetí autem, věci nehážebe bezhlavě na zem, protože pak je musíme uklízet a třeba se pak nestihne něco, na cojsem se těšili (večerníček nepočká, že). Nikoli proto, že jinak mě maminka potrestá. Pravidla silničního provozu nedodržuju proto, že se bojím policajta, ale protože to chrání mě i ostatní.
Mocenským přístupem si sice msylíme, že přimějeme děti dělat věci pro to první (jejich smysl), ale často svými metodami docílíme toho, že to dělají pro to druhé (pro osobu, terá to po nás vyžaduje, ať už pro strach z trestu nebo pro snahu se zalíbit). Udělujeme vnější motivaci a myslíme si, že tím vychováme člověka, který má motivaci vnitřní.
Předchozí