Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

naprosto souhlasím,
když se nám narodil syn, tak jsme se s manželem domluvili, že si ho rozhodně nenecháme přerůst přes hlavu. Mysleli jsme si taky, že plácnutí je lepší než tisíc slov. Teď už víme, že to není vůbec pravda. Ano syn byl hodný a poslušný, do té doby než vyrostl do takového věku, kdy chtěl o sobě rozhodovat. Teď jsme z toho smutný a snažíme se už rok pracovat na tom, abychom situace řešili jinak. Ano agrese vyvolává opět jen stejnou reakci. Pokud jsme něco synovi nechtěli dovolit, tak nás taky začal být. O to horší to je, že syn si neuvědomuje jakou sílu má a co může všechno způsobit. Je to varování pro maminky, které si myslí to stejné, o čem jsme byli přesvědčeni my. Ono malé dítě se opravdu takto vychovává dobře a opravdu poslechne, ale to dítě roste a pak chce samozřejmě prosazovat taky sebe, své nápady, prostě svou osobnost. Plácání za to, že dítě zrovna nechce dělat to, co my teď po něm chceme je špatné. Přece nám maminkám by se taky nelíbilo, kdyby nám někdo řídil celý den. Nenutím syna jíst, pokud nechce, nenutím ho ani ostatní věci. Nebo se aspoň snažím. Už vím, že musím být v tomto trošku tolerantní a dát mu možnost si to udělat jak potřebuje on. Ne není to rozmazlování, jen pochopení toho, že on je taky živý tvor, který má své potřeby a zásady. Není to jednoduché a neříkám, že vždy vydržím. Ale stav se u nás lepší a malý se docela už zklidňuje. Pokud ho ale přece jenom chytne vztek, tak se ho snažím opravdu ignorovat a po chvilce mu nabídnout úplně jinou zábavu a chovám se k němu úplně normálně. Pak třeba o tom mluvíme, co se stalo a jak nás to mrzí apod. Vím, že už umí projevit lítost a má v tu danou dobu možnost, se z toho vybrečet nebo jen tak pomazlit. Docela nám to už funguje a stavů je čím dál méně a hlavně trvají mnohem kratší dobu. Můj syn je opravdu silná osobnost, která si o sobě ráda rozhoduje sama. To ho nikdo neučil, prostě je takový a my se s tím musíme naučit žít. A vím, že prostě pokud to jde, tak ho musím nechat si o tom rozhodnout samotného. Díky tomu, že může dělat spoustu věcí tak jak chce on, potom toleruje pár výjimek, ve kterých musí poslechnout nás. Např. venku, že musí dát ruku, přes silnici, že musíme být opatrný apod.
Synovi jsou čtyři, už rok se snažíme napravovat to, co jsme si pokazili plácáním. Je to lepší a jsem moc ráda, ale ještě nás čeká dlouhá doba než to dáme do pořádku úplně.