Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Kudlo, problémem je, KDO rozhodne, co je přiměřené a co ne? Kdyby jsi se zeptala mých rodičů (teď jen otce), s vážnou tváří ti řekne, že mě bili málo a že jsem si často zasloužila víc. Já mám vzpomínky a pocity, vědomé i zasuté, že to často bylo na hranici týrání. Kdo to rozhodne?
Jistě, každé dítě je jiné a co jedno nerozhodí, druhé dovede k pokusům o sebevraždu. I na to by rodiče měli myslet, že to, co vidí jako výchovné a bezpečnostní opatření, je druhou stranou viděno prostě jako mlácení.

Já nepatřím k tvrdým odmítačům plácání, sama mám máslo na hlavě a ruka mi občas ujela. Poctivě se ale snažím, jsem skutečně přesvědčena, že trestání je kontraproduktivní. A že co teď vidím jako účinné (dítě sebou na přechodu nešvihne), může do budoucna být neúčinné, bo jeho záklapkou není vnitřní motivace a jakási morální sebekontrola, ale prachobyčejný strach z trestu.