Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Kudlo, potíž je v tom, že "plácání" se odehrává v době, kdy má dítko jen těžko natolik rozvinuté schopnosti, které by mu umožnily rozeznat právě ten systém plácnutí.
Dále, porucha je porucha, někteří rodiče to zvládnou i bez plácání, jiní ne a ti by se měli obrátit na odborníky, těžko tu budem vyjmenovávat všechny typy poruch, jejich projevy a následně jejich možná řešení.
Já ti nevím s tím šokováním plácnutím, není to spíš projev toho, že je šokován plácající? Ne že by moje děti byly tak vzorné, ale bleskem jsem odstranila možné nebezpečí, tj, kdyby se mi vrhlo s řevem na silnici, samorřejmě bych ho drapla za první dostečně pevný výšnělek na oděvu a odvlekla stranou. Jinak jsem podobné scénky ponechávala bez povšimnutí. Vřeštící a ječící děti mě nějak neberou, takže pochopily, že tudy cesta nevede. Pro případy nutnosti být někde včas jsem měla připravenou časovou rezervu - nejen na vřískání, ale známe to, záchod, když už je dítko koplet oblečené, nějaké to poblinkání, kontrola lezoucích hlemýžďů cestou...
No, možná jsem byla i za mlada stará, rezignovaná osoba, co nejde řešit, neřeším. Když se mi nepodařilo ze vzteklouna vypáčit, co chce, neřešila jsem to, když je schopen říct, co tím sleduje, je možná domluva a plácání mi nepřipadá nutné.

Já třeba pochopím někoho, kdo pleskne dítko vzápětí po té, co málem vběhlo pod auto, ten strach, šok, vidina toho, co se mohlo stát a neodsuzuju to, ale za správné a účinné to nepovažuju - jednak vina byla na straně rodiče, který nedával dostatečně pozor a vyjadřuje to stav rodiče, jeho emoce, ne stav dítěte a účinek to má stejný, jako to, co obvykle následuje, vysvětlení, větší opatrnost atd.