Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

lidičky, četla jsem vaše reakce na plácnutí na přechodu. Ráda bych taky trošku reagovala. Nechci reagovat na plácnutí či neplácnutí. Ale věc proč to dělá zrovna na místě, kde je to nebezpečné. Pravděpodobně malá něco chtěla, nebylo ji vyhověno (ať je to důvod jaký chce) a řešila to tím, že si lehla na zem. A proč zrovna na přechodu. Protože ví, že tam to mamince vadí. Že tam si ji všimne. A to je teda velké dilema, co s tím. Já jsem naštěstí toto řešit nikdy nemusela. Prostě jsem malého vozila v kočárku a pouštěla ho až na místech kde bylo bezpečno. Vždy jsem mu říkala, že pokud nebude tak velký, aby věděl, že silnice je nebezpečná, bude jezdit v kočárku pořád. Nebojte už dávno nejezdí, ale už odmala byl naučený, že prostě silnice není hřiště.
Já bych se snažila reagovat tak, že bych dítě odnesla, třeba vysvětlila, ale co je důležité, tak bych doma, hned po té situaci, zahrála dítěti divadlo. Přesně tu scénku, která se stala na silnici, akorát s tím, že by maminka nepomohla. Myslím si, že by to bylo dostatečně výchovné na to, aby dítě pochopilo, jak moc je to nebezpečné.
Já třeba si už od malička hraji ze synem na to, že jezdíme autama a že jsou ale taky i chodci. A že přecházíme po silnici apod. Malý prostě ví, všechny zásady přecházení a není s ním problém.
Dokonce tam byl nějaký příspěvek, že dcera chtěla být na hřišti a maminka chtěla jít jíst. Myslím si, že tam se tomu mohlo předejít a bylo to opravdu jen ze vzdoru. Maminka měla najít kompromis a dcerka by to vzteky neudělala. Radši vydržet o pět minut na hřišti než se nervovat že se mi malá válí na silnici. Prostě se snažit předcházet těmto možnostem.
Tak to je můj názor, možná je hloupý, ale prostě jsem se jen vcítila do dítěte. Když chci prostě někoho naštvat jako naštval on mě, tak to udělám tak aby to bylo zaručené. Což na přechodu určitě je.