Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Bumbi, mluvíš mi z duše )

Agrese naší Ely vzbudila agresi v nás. Nikdy jsem si nemyslela, že budu při výchově nucena fyzické tresty použít. Ale bohužel, musím. Ela mě k nim donutila. Vždycky jsem byla klidná a co se dětí týkalo, velmi velmi trpělivá. Jen s Elou to pak začlo váznout, protože chtěla mít všechno podle sebe.

Jak zaročíte, když vám rok a půl či dvouleté dítě neustále vbíhá do silnice? Vysvětlování nefunguje, na kočáru pořád být nechce a za ruku ho taktéž pořád nevláčíte. Samozřejmě, u silnice je člověk vždy ostražitější, ale když víte, že vám to to dítě dělá naschvál, tak já tedy jinou cestu nevidím. buch buch na zadek a pak jsem ji za ruku celou cestu domů vláčela. To byl ale koncert. A co jsem si vyslechla poznámek kolemjdoucích, ať holčičku pustím a nechám proběhnout....

A taky, když šikanuje novorozence, kojence a pak už i batole, tak tedy sorry, jsou případy, kdy prostě dostane. jako když malou kousla do ručičky tak, že jí v ní zůstaly ďolíčky po zubech jako hrom. čtyřleté dítě už moc dobře ví, že tohle se nedělá.

Závěr: myslím si, že fyzické tresty jsou při výchově dětí do určité míry nezbytnou součástí výchovy. Každé dítě je jiné, má jiný charakter, tudíž netvrdím, že KAŽDÉ dítě MUSÍ dostávat na zadek. Ale jsou určité hranice, přes které dítě zkrátka nesmí a musí to vědět. A taky si myslím, že mnohdy je lepší lupnout, nežli neustále dokola omílat a vyčítat, jak to mnohdy rodiče dělají...

Dneska už Ela dostane výjimečně, spíš se taky uchylujeme k "vydírání" typu "Když neuděláš to a to, pak nebude moci být to a to/ nebudeš moci mít to a to." Do kouta nechodí, leda do vedlejší místnosti, ale jako menší vždycky utíkala, nikdy tam nebyla. chodila pořád za mnou a prudila, což mě vytáčelo ještě víc. A ona to moc dobře věděla...

Takže, rodiče, pevné nervy!!!!