Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Ještě přemýšlím nad tím co jsi psala, samozřejmě to má svoji logiku, ale připadá mi to příliš akademické a složité na chápání malého batolete. Mně je dvaatřicet a mám co dělat s tím, abych to strávila. "Moje" metoda (pozn. není moje) mi přijde pro dítě srozumitelnější a aplikovatelnější při běžných "zlobicích" situacích. Např. dcerka vyleze na stůl, ví že to nesmí a stejně to dělá, řeknu: jdi dolů s toho stolu, na stůl se nechodí, na stole se papá, z pošlapaného stolu ti nebude chutnat - její reakce nula - tak pokračuju: teď budu počítat do tří a pokud neslezeš s toho stolu, nebude večerníček. Tím dávám dceři možnost svobodné volby. Většinou sleze. A když tam poleze příště zas, už ví, že riskuje sledování večerníčku. Taky si stále myslím, že zákaz večerníčku je v podstatě trest. A tato logika se přece uplatňuje i v praktickém životě: v dětství je to - neposlechnu, ponesu následky (trest - např. zákaz večerníčku), v dospělém životě - nedodržím zákon, půjdu sedět. Pořád mi to takto připadá (nejen) pro děti srozumitelné. Jak by jsi to řešila ty "svojí" metodou? Díky za odpověď.