Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Astrit, jednak - psala jsem to trochu šroubovaně, protože jsem se snažila být hodně přesná, samozřejmě slova volím s ohledem na věk dítěte. Nicméně podle mě teda lezení na stůl a večerníček spolu prostě nesouvisí a nevidím důvod, proč je dávat k sobě. Na stůl se neleze prostě proto, že je určen k jídlu a ne k lezení, a dítěti bych ani ničím nevyhrožovala. Počítání a výběr - ano, zvolila bych "počítám do tří, můžeš slézt sama nebo tě sundám" - účel splněn, dítě je dole, souvislost je jasná. Pokud to bude zkoušet znovu - "řekli jsme si o pravidlu, že na stůl se neleze, pokud se ho nechceš držet, nemůžeš tu u stolu být (odchod do jiné místnosti, ať už s dítětem nebo bez něj, podle situace). Opět, jasná souvislost, jasné důsledky.

Myslím si (považuji za užitečné pro život), že ta svobodná volba, o které mluvíš, by měla být v kontextu s danou situací.

Mimochodem, já teda nekradu atd. ze strachu z trestu, ale protože to považuju za špatné pro mě i pro ostatní, je to moje vnitřní, nikoli vnější norma. Kdyby moje děti nekradly v samobsluze, protože se bojí, že je chytnou a zavřou, považovala bych to za svoje výchovné selhání.