Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Ale já teda dceři rozhodně den nijak neřídím a ve spoustě věcí jí nechávám možnost se rozhodnout. Jak říkám, vždy se nejdřív snažím jít na ni po dobrém a cestou nejmenšího odporu. Rozhodně ji nenutím jíst, čůrat, spát ani dělat něco, co se jí nechce, pokud to byl jen můj nápad, ale není to nutné. "Plácnutí" si schovávám na situace, kdy opravdu poslechnout MUSÍ a kdy po dobrém opravdu poslechnout nechce a kdy na ni nemám žádné jiné páky. Možná, že u starších dětí se lze bez plácnutí na zadek obejít, tedy pokud jsou děti pokaždé schopné pochopit, že určité věci jsou nutné (např. že rodiče musí do práce, že jsme objednáni k zubaři a musíme tam být včas, musíme nakoupit a jindy to nejde, apod.).