Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

No tak světice teda rozhodně nejsem. A navíc pro neinrformované okolí, které nás sledovalo jsem musela při přechodu přes přechod vypadat jako tyran. Dítě jsem vlekla s rukama co nejvíc, jednak aby mne nepokousal a jednak aby našlapoval jen na špičky a tedy si nemohl sednout uprostřed silnice a taky měl znesnadněné kopání. ( kvůli kopání jsme ho nemohla přenést - byla jsem opět těhotná). K tomu měl náš chlapeček ještě řeči: neposloucháš , musim kousnout. Proto jsem také opět začala jezdit s kočárkem, kvůli přechodu přes silnici. Plácnutí (přes zadek - tj. přes plenu)je v takovém případě naprostý nesmysl, akorát dítěti pro legraci, bere to jako hru. Živější děti sebou kolikrát někde lupnou a ublížej si a stejně je to nezastaví.
O tom že bychom dítě taky hryzli jsme s manželem uvažovali často, jednu dobu nás hryzáním budil ráno( v horším případě v noci), ale jaké je hryzat mu ukazovala i bez našeho navádění jeho sestřička. navíc hryznutí není to nejhorší mučení, kterého se nám od něj dostalo. Manžel od něj jednou dostal do spánku dřevěnou paličkou ( dětskou- z kuchynky sestřičky). bylo mu z toho dost zle.
Kdybych znala dobrého dětského psychologa, mazala bych za ním, jakoukoliv radu samozřejmě vítám i dnes a to je už skoro "normální".
Manžel mi vždycky řiká at mu teda řeknu rady, co mám načteno z těch knížek a internetu, ale ono to většinou nefunguje.