Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

madlenko, reagovala jsem na tvůj příspěvek, cituji:
moje trpělivost má také své meze.A za to,že v tomhle nejsem trpělivá může můj strach,že by se jí mohlo něco stát.

nyní píšeš že nejde o trvělivost ale o bezpečí.

Opět vysvětluji, že máš hodné dítě. Plácnutí by vážně nemohlo zabrat na skutečně živé dítě, zvyhklé od mala bez ohledu na bezpečnost a četné pády prozkoumávat svět. živé dítě skutečně často číhá jen až se nebudeš dívat aby šlo prozkoumat to cos mu již několikrát předtím zakázala.
Vem si situaci s nožem. Dítě můžeš plácnout, aby ho nebralo do ruky, protože se může říznout, to se ale může i 15 leté dítě nebo i dospělý. Můžeš argumentovat jde mi o jeho bezpečnost, tak ho plácnu. Vždyt to přece funguje tak dobře i na krysy, když dostanou ránu po čase už většinou nelezou k drátu, kde je proud. Ale i tady jsou výjimky.
Nekteré výjimečně živé a zvědavé děti vezmou nůž hned, jak se nebudeš dívat, odhaduji že i kdybys je předtím plácla několikrát, možná i z důvodu že je jim pořád něco zakazováno. Matky těchto dětí pak nemohou volit to nejednodušší řešení -osvědčené už u krys- dát dítěti ránu, aby to příště nedělalo. Musí se snažit aby dítě pochopilo proč nůž nebrat, vyžaduje to čas, lidský přístup, trpělivost, ale poté kdy konečně můžeš nechat na dostupném místě nože, máš větší jistotu že ho dítě skutečně neveme.