jo, zkusila. I omluvu, že jsem se kvůli svým zdravotním potížím jí nemohla dostatečně věnovat a že bych to ráda dohnala.
A nebojuju, jen mě vždycky nadzvedne, jak rodiče mladších dětí přesně ví, jak se měly vychovávat ty dnes už starší a co se nejspíš zanedbalo.
Jenže co bybo, bylo. Už to nedám zpátky a tyhle řeči nepomůžou. Proto mě to vytáčí. Místo rady, co teď, se setkávám s dohady, co asi jsem kdy měla udělat jinak.
Až budeš mít někdy s dětma problémy, taky pravděpodobně budeš sama vědět, cos zpackala i proč. A nebudeš potřebovat, aby ti to někdo připomínal, nebo tě dokonce nepřímo nařkl z něčeho ještě horšího.
Nepíšu to sem, abych dostala rady, to stejně dost dobře nejde, protože naši situaci neznáte, a popsat ji by bylo na knihu. Teď zkouším ještě jeden fígl, ale nejsem si jistá, jestli to pomůže. Když ne, tak fakt nevím a asi šáhnu po vařece. Jsou prostě věci, které by si dítě dovolit nemělo (především být sprosté na rodiče).
Jen jsem byla zvědavá, co by udělaly ty zapřísáhlé neplácačky, pokud by všechno selhalo?
Předchozí