Jíťo, na vařečku bych zapomněla, co zapomněla, raději bych ji pro jistotu vyhodila z okna
Zkus si uvědomit, čím to dítko prochází a jak je to těžké. Pro něj je dřina dospět. Pro rodiče taky.
Myslím, že už někde z minula jsme na sebe natrefily, na mně to dělá dojem, že se bereš moc vážně. V téhle etapě života prostě část a někdy hodně podstatnou část rodičovské autority ztratíš, to je totéž, co přírodní zákon. Zkus se s tím smířit, to je první krok.
Další kroky můžou následovat teprve potom.
Jinak, nějaké to dítě vykopnuté do života už mám a potom vlastním ještě jedno, které pomalu, ale jistě kromě bílení lednice začíná dávat najevo, že mu patří půl světa
, potom mám nějakou tu školu na "případy", ale ta je pro život nějak "na houby", jediný praktický poznatek je ten, že vychovávané subjekty odbornou literaturu nečtou, takže podle ní ani nefungujou.