Moje dítě je stejné. Vzít za ruku když nechce, odnést ji někam proti její vůli nebo vztekající obejmout (dle rady Prekopové), to ji spolehlivě rozzuří k nepříčetnosti. Myslím si, že je zuřivá právě proto, že to považuje za ponižující. Plácnutí na zadek (v pravou chvíli) ji uklidní. Je to rychlé a bez emocí, se stručným komentářem a bez zbytečných "keců" (ráda s dcerou debatuju, ale ne v momentě, kdy ona debatovat nechce). Dělat něco, o čem vím, že dítěti extrémně vadí a jenom ho rozzuří, považuji za psychické týrání a za mnohem škodlivější, než neškodné, rychlé plácnutí přes zadek.
Předchozí