Graine,
to je fakt jen dojem. Neberu se tak vážně, jak to vyznívá. Jsem celkem pohodář a jen tak něco mě nerozhází.
Mě zajímají názory druhých. Proto tu diskutuju a občas i něco zveličím. Nehledám konkrétní rady pro sebe. Na to mám přátele, kteří mě i mou rodinu znají a můžou to lépe posoudit, než anonymní lidé na internetu.
Já jen vidím velký rozdíl mezi tady často popisovaným plácnutím v afektu (ujeli mi nervy), což považuju stejně jako většina za selhání. Už jsem tu psala jinde, že zlost by měl dospělý člověk zvládat jinak, než že zmlátí někoho slabšího.
A mezi tím, že mi došly veškeré nápady, jak vychovávat a tak se zcela vědomě s klidnou hlavou rozhodnu vyzkoušet i trest fyzický.
Vždyť si to přiznejme, výchova je věc víceméně instintivní a probíhá metodou pokus-omyl.
A přiznám to klidně tady. Párkrát jsem dceru uhodila, vždycky to bylo s chladnou hlavou, když už jsem nevěděla co jiného vyzkoušet.
A mohla bych všechny ty případy vyjmenovat za co to bylo, protože jich bylo fakt jen pár.
Předchozí